Jsem rád, že dnešní zastánci progresivního "dobra" už ho nešíří ohněm a mečem. Rovněž považuji za dobré, když šiřitelé "dobra" své oponenty už neupalují, či nezavírají např. do táborů nucených prací, jako ti kdo obdobné " dobro" šířili před listopadem. Což ovšem neznamená, že metody šíření "dobra" , jakými je toto "dobro" vnucováno jako dogma i těm, kdo mají důvodné pochybnosti o tom, zda se o reálné dobro skutečně jedná, považuji za méně zavrženihodné.

"Oni přece nikoho nepopravují..." - zatím.Dívám-li se na vývoj v takovém Německu, mám obavu, že i na to časem dojde.Totalita dobra je zase jenom totalita, se všemi zákonitostmi a průvodními znaky.

Opět výborně napsané.

Učitel po letech potká svého žáka v luxusním autě.

"Proboha, jak jsi se k němu dopracoval, ty, propadlík? Snad jsi ho neukradl?"

"Ale kdepak, pane učiteli, já si na něj vydělal obchodem s rajčaty."

"Obchodem? Vždyť jsi propadl z matematiky!"

"Helejte takhle: za devět koupím a za patnáct prodám. A těch šest procent mi k životu stačí."

Děkuji.

Otázka je, jak by fungovala společnost, v níž by si nikdo nemyslel, že je třeba prosazovat určité celospolečenské dobro. V podstatě by pak asi každý jednal tak, aby se jednalo jen o dobro či pravdu platnou jen pro něj samotného.

Ne, nejsem pro anarchii. Jde mi jen o nešťastný způsob páchání dobra.