Zkreslené vidění - Stádo hlupáků

Ilustrovaný podčárník aneb zamyšlení nad některými jevy v životě pozemšťanů a vztahy, které se jich nějakým způsobem týkají.

Lidé se jako dav chovají zcela jinak, než by se chovali, kdyby vystupovali sami za sebe. Chytří nebo hloupí – jak je dav pohltí do své mnohočetnosti, už je to jedno.

Davy se dají dobře ovládat. Pokud to vůdci umějí a pokud si troufají. A pochopitelně, lze je užívat a zneužívat k různým účelům. Pogromy na Židy byly zvláště za středověku oblíbenou zábavou primitivních společenství lidí, kteří by jako spořádaní občané druhému ani vlásek nezkřivili. Armády jsou pak příkladem vysoce promyšleného ovládání mas za účelem napravování chyb v diplomacii. A vůbec celý státní donucovací aparát. Od paní na radnici za přepážkou sociálního odboru, po pracovníka ostrahy vězeňské služby. Stále jde jen o organizované stádo průměrnosti. Tím neříkám, že se v něm nemohou vyskytnout géniové, myslitelé a výrazné obohacující osobnosti, stejně jako debilové, idioti, prosťáčkové nebo vyžírkové. Vyskytují. A i další. Jen nevyčnívají nad okolí a hlídají si své místo ve společnosti sobě podobných.

Chytří vědí, jaký je dav prevít, a že když se jím nechají vcucnout, tedy spontánním davem vedeným emocemi, udělá z nich průměrné a manipulovatelné hlupáky. Jestliže si s davem začínají, tedy jen jakožto jeho ovladatelé, nebo má-li jasný cíl. Tak to bylo třeba v listopadu roku 1989. Jak to pak dopadlo, je už jiný příběh. Oproti tomu hlupáci zavdáním si s davem nemají co ztratit. Mohou si jen polepšit, povýšit na průměr. A čím větší masa lidí, tím menší odpovědnost jednotlivce. Člověk může být anonymní, i když je osobně přítomen. Což je slastný pocit – být nepostižitelný. Znají ho už jen poslanci chránění imunitou a prezident republiky.

Ne vždy se člověk připojuje k davu dobrovolně. Zvláště dobře zneužitelné k demonstracím jsou děti a studenti. Pak neplatí rozdělení na chytré a hlupáky, ale na autority a podřízené. Učitelé coby nositelé idee a žáci coby její potenciál. O prvomájových průvodech za minulého režimu platilo totéž. Jen snad řečeno drsněji, aneb drábi a nevolníci.

Ano, stádo umí hlasitě křičet, a proto je dobře slyšet. Ale to neznamená, že má pravdu. Ta spíš vyplašeně sedí někde v koutku. A překvapeně zírá, kdo to zase mává jejím praporem.