Také se neposmívám lidem, kteří si oblékají valašský kroj, aby v něm prodávali frgále. Kravatu si většina uživatelů neobléká, aby dali najevo nadřazenost, ale naopak: z úcty k zákazníkovi. A věřte, že je mnoho lidí, kteří po pracovní době kravatu s úlevou odhodí a obléknou "civil".

Posměch a opovržení sakem a kravatou je jedno z nejhloupějších reziduí komunistické éry a tzv. vlády dělnické třídy. Tuto podivnou přeměnu oblékání v jakési vyjádření "třídního postoje" /sako a kravata jako buržoazní přežitek/ pěkně a dopodrobna popsala herečka Olga Scheinpflugová ve svých pamětech - kariéristé, nosící celý život šaty od Knížete, náhle oblékli flanelovou košili a manšestráky /tehdejší "džíny"/ a přes noc začali halasně zdravit "čest práci".

Ještě v dobách mého mládí bývalo zvykem, že ani řemeslník nevyšel na ulici bez kravaty a pokrývky hlavy, většinou klobouku.

Ano, přiznávám, zmínil jsem vědomí nadřazenosti jakožto jednu z možných příčin obléknutí si kravaty. Leč zdůrazňuji - jednu z možných. A souhlasím i s tím, že třeba do divadla je oblek vhodnějším oděním, než montérky či kraťasy. A vím i, že se člověk rád svlékne z uniformy. Děkuji za doplnění.

I v těch kancelářích ubývá mužů s kravatou a mnozí jsou oblečeni značně neformálně, hlavně ti mladí. Klasického oblečení se drží Svědkové Jehovovi a další náboženští náboráři či hlasatelé, často jde o mladé lidi.

Ale i přes svoji neformálnost jsou dobře rozeznatelní.

Za kravaťáky mohou lidé vyznávající motto "šaty dělají člověka". A občas vidím, že takový člověk se cítí nadřazeně. Přitom jediné, co udělal, bylo, že použil správně to, s čím se narodil.

Ještě horší je to s těmi, kteří vidí v brýlích inteligenci. Kvůli takovým pak ještě politici musí nosit falešné dioptrie.

S těmi brýlemi je to zajímavý postřeh.

O politikovi neradno hovořit, spíše jsem se přiučil, kdo že reprezentuje růžové límečky. Je to označení třeba pro zdravotní sestry, dle Wikipedie Toto označení zpopularizoval v 70. letech 20. století spisovatel Louise Kappe Howe.[

O kravaťácích jsem psal jakožto o druhu lidí, kteří se nepotřebují, nehodlají či neumějí živit manuálně. Což nepovažuji za klad ani zápor sám o sobě.