Zkreslené vidění - Cesta ke svobodě

Mezi cestou ke svobodě a cestou do otroctví je asi takový rozdíl, jako mezi vírou ve vlastní rozum a vůli a důvěrou v dobré úmysly jakékoli vrchnosti. Žádný voják, policista, šarlatán nebo politik nikomu nic nedá zadarmo.

 Ještě před několika lety bych se úvahou nad úbytkem svobody nijak moc vážně nezabýval. Proč také? Stát mi do života zasahoval v míře, kterou jsem zdaleka nepovažoval za nesnesitelnou, a ostatně nějaký stupeň pořádku vyžaduje oběti. Osobního tyrana nemám a s manželkou vycházím celkem dobře. Zvykli jsme si.

 Ono se dá zvyknout na všechno. Kdysi jsem si myslel, že nepřežiji vojenskou službu. Byl jsem ale natolik neschopný sebrat odvahu k simulování nemoci před odvodní komisí, že jsem modrou knížku nedostal a na vojnu jít musel. Dva roky jsem to vydržel. Tak dlouho jsem dělal později i mistra odborného výcviku. Asi bych přežil i kriminál, kdybych musel. Dnes už bych si na nic z toho netroufl. Zelení mozci mne nenalákali ani ke vstupu do KSČ, natož abych se k nim přidal. Samozřejmě, slibovali opušťák, povýšení, tučný plat a co já vím ještě. Už tehdy jsem ale byl natolik soudný, abych věděl či tušil, že ďábel sliby nešetří a vypadá při tom občas i docela sympaticky.

 Někdy se stává, že se mění režim a poddaný lid se raduje v bláhové naději na lepší zítřky. Skutečnost je ale taková, že se jen mění postavy na trůně a u dvora. Padá-li k zemi nenáviděná orlice, haknkrajc, rudá hvězda, mění-li se názvy ulic i měst a bourají-li se pomníky velikánů temnoty, měl by si člověk dát dobrý pozor, kdo to všechno organizuje a proč. Že by nám ku prospěchu? Dočasný pocit svobody vyprchá s prvním stanným právem, hned jak se starý dráb objeví s novým bičem, když plat marně dohání inflaci nebo nejpozději, když se dozvídáme, že se děti učí lhát už ve škole.

 Mnohé režimy nesnášejí jiné názory než své. Omezují svobodu pohybu. Jejich politici lžou vlastním občanům, okrádají je a přitom se jim smějí. Někde lidi vraždí samopaly a tanky, jinde zanedbáváním zdravotní péče. Někde se lidé záhadně ztrácejí a onde se jen nepohodlní rebelové skandalizují a znevěrohodní. Někde stačí zavřít oči a jinde je lepší rovnou usnout. Mnohé režimy mluví o demokracii a zároveň ze svých obyvatel tvoří poslušné idioty. Přesto se všechny takové svých občanů bojí.

 Byl bych rád, kdybych nemusel v žádném podobném režimu žít.

 Až někam půjdete, dejte si dobrý pozor, kdo vám ukazuje cestu. Krysařů je dost.