Zkreslené vidění – Fanatici

Fanatik je zvláštní odrůda pitomce. Fanatismus nijak nesouvisí s inteligencí, ale s vytěsňováním objektivity ve prospěch dogmatické víry. Čím více fanatiků, tím méně svobody.

 Zdaleka nejde jen o fanatiky. Ačkoli ti jsou nejnebezpečnější, protože nemyslí vlastním mozkem. Tolerovat u sebe, co jinde pranýřuji, znamená podávat důkaz o pokrytectví a malém sebevědomí.

 V socialistickém Československu nám tvrdili, že kapitalisté dělníky vykořisťují a je jen otázkou času, kdy ti se vzbouří a dobro zvítězí. Čemuž říkali vědecký komunismus. Západ s tím ale nijak moc nepospíchal. Ostnatý drát a samopaly hlídaly jen vlastní poddané. Obyčejný dělník se bez dobrozdání přisluhovačů KSČ za západní hranici nedostal. Stávky ve Francii svědčily o prohnilosti tamějšího systému. V té samé době u nás lidi seděli za odvážnější básničku. O sladkém blahobytu tuzemských dělníků vypovídaly fronty před prodejnami Tuzex a kurz bonů vyšponovaný vexláky.

 Když už zmiňuji fanatiky, stávají se jimi i jindy zcela normální lidé, pakliže splynou s davem. V devadesátých letech jsem se ze zvědavosti účastnil předvolebního setkání PhDr. Miroslava Sládka s voliči. Nechci nijak hodnotit program a vůbec stranu SPR-RSČ, ale ve vzduchu bylo cítit tolik tolerance, že jsem si připadal jako na sjezdu NSDAP. Nahlas nesouhlasit s čímkoli jsem se neodvážil. Dnes by se něco podobného dalo zažít na mítinku nějaké nacionalistické strany. Kdo nevěří, ať tam pod pódiem rozvine prapor Antify. Víc toho už nikdy nestihne.

 Ono na pokrytectví a malé sebevědomí ukazuje jakékoli vymáhání pravidel tam, kde by na místě bylo i jen doporučení nebo pouhá žádost. Či apel na slušné vychování. Nevím jak koho, ale mne předpoklad, že jsem ničema, dost uráží a ponižuje. Nicméně nebylo by od věci chtít od lidí, aby nesmrkali nahlas, neobtěžovali spolucestující ve vlaku tvarůžky či následky konzumace luštěnin, nechovali se jako banda nevychovaných spratků a vůbec aby byli snesitelnými spoluobčany. Například. Což slušní lidé samosebou dělají a netřeba jim ani ničeho shůry. Ale slušní lidé nepotřebují ani chodit po úřadech dokládat svoji identitu. Nepotřebují být omezováni nesmyslnými zákazy mocipánů. Nepotřebují, aby za ně kdokoli přežvykoval informace a říkal jim, které jsou správné a které strašení zlých bubáků. Potřebují od státu vlastně hlavně to, aby si jich všímal co nejméně a nešmátral jim moc v peněženkách.

 Neslušní by si zasloužili bič, ale místo toho je stát uplácí z peněz těch slušných. A roste další generace, které by slušely důtky víc než demotivující sociální dávky.

 Čulibrk se fanatiků obává. Jako všech blbů.