Zkreslené vidění - Přestal chodit do práce

Pracovat musíme, protože jsme civilizovaní lidé. A jakožto takoví víme, že si své závislosti musíme pěstovat, protože bez nich jsme ztracení. Nepracují jen nemocní a paraziti.

 Jsme zkažení civilizací. Sami bychom dnes už existovat nemohli, ačkoli o tom někteří sní a občas se o to někdo ba i pokouší. Jde ovšem jen o dočasný idealismus, který se vytratí s prvním bolavým zubem.

 Jsme zapojení do propletence vztahů. Mezilidských, pracovních i s úřady a vyšší mocí. Něco dáváme, něco bereme, něco sdílíme. Vztahy s lidmi si každý řeší podle své povahy a založení. Kdo to nezvládá, dostane se v lepším případě do péče psychologa či psychiatra, nebo v horším do nápravného zařízení. Pracovní vztahy odpovědní a zdraví lidé udržují dobré, protože na nich závisí životní úroveň, neodpovědní či nemocní lidé potom komunikují místo s kolegy s úřednicí na sociálce a pracáku nebo ošetřujícím lékařem. Čímž se dostáváme k závislosti na institucích, státu a vůbec systému. Která je nejzhoubnější a zároveň nejpevnější.

 Čeho se zmocní stát, to už nikdy nepustí. Ať jde o majetky po Židech, statky, lesy a louky šlechty, krávy a pole kulaků, církevní stavby a vůbec bohatství všeho druhu. Že byly nějaké restituce? Vyrovnání se s církvemi? Kupónová privatizace? No… když myslíte. Nicméně v podstatě zas jen na nějakou dobu vše to ukradené bylo předáno původním vlastníkům. V dalším záchvatu systémové kolektivizace se většina opět ocitne zpět v eráru.

 Ale kdyby šlo jen o majetky! Systém nám krade naši osobnost, nakládá s našimi daty, prodává naše vědomí, zotročuje nás, lže nám o minulosti a bere nám budoucnost. Nejsem anarchista a vím, že je nutné zachovávat řád, zákony a pořádek. Přesto nesouhlasím s mnohými postupy, nařízeními a zhovadilostmi, které jsou mi podsouvány coby věci, jež vítám a mám je za správné. Jde například o GDPR, neboli směrnici EU o poskytování osobních údajů. Která se, alespoň v českých poměrech, změnila ve výmluvu úředníka, co neumí či nechce prozradit požadované informace. Také se několikrát měnily podmínky stavebního spoření. V průběhu, kdy nešlo od smlouvy odstoupit. Naši politici vzívající demokracii každou chvíli překračují své kompetence. Snad poprvé jsem si to uvědomil při dělení republiky začátkem devadesátek. Zpochybňuje se poválečný odsun Němců. Demoblok straší nebezpečím komunismu a právě tito lidé si snad ani neuvědomují, jak moc jsou jím sami nasáklí.

 Čulibrk ví, že kdo dosud chodil do práce, pojede tam třeba i na kole. Tedy dokud má kam.