Zkreslené vidění - Organizované stádo

Jsou lidé, pro které je život ve stádu ideální volbou. A jsou jiní, kteří si rádi o svých věcech rozhodují sami. Není dobré, jestliže je dlouhodobě přirozenost některé z obou skupin znásilňována.

 Člověk je tvorem stádním. Podobně jako mnohá zvířata, například tučňáci, skot nebo ovce. Dělá mu dobře, může-li se spolehnout na své vůdce, jistoty a kolektivní obranu. A tedy i plný talíř. Což čeká od státu.

 Stát není nic jiného, než systém vztahů mezi lidmi. Tedy dělba práce a moci. Většina pracuje a vytváří hodnoty, o něž je menšina, která o nich rozhoduje, obírá pomocí zákonů a úřadů. Jestliže se kdokoli z většiny vzpouzí, použije menšina policii, soudy nebo vojsko. Část hodnot přitom musí zůstat většině, aby měla motivaci produkovat další. Jedná se o výrazně menší část, tedy procenta až promile, neboť na stát je mimo ovládající menšiny přisáto mnoho parazitů, kteří hodnoty nevytvářejí, ale nároky si na ně dělají. Stát je uspokojuje v zájmu zachování klidu. Sociální nepokoje nejsou v ničím zájmu a vládnoucí menšina to má za nejjednodušší řešení. Už od vzniku sociálního státu.

 Individualismus slavil v posledních několika desetiletích zdánlivá vítězství. Padl politický systém, který byl založený na kolektivismu. Lidská práva pro menšiny mají takový rozměr, až se z toho normálnímu člověku zvedá žaludek. Automobilismus coby výraz osobitosti naší civilizace svědčí o snaze o nezávislost na veřejné dopravě. V Tescu si vybereme z padesáti druhů čokolády, těžko potkáte dva lidi ve stejném triku, televize nabízejí programy snad i pro slepé. Každý může být svůj, jiný, odlišný.

 Přesto jsme stále stejnější. Odsuzujeme stádnost a nadáváme na minulý komunistický režim, ale necháváme si zakazovat kouření v hospodách, ohýbáme hřbety před úředníky z berňáku, pereme se s důchodci v Lidlu o zlevněnou Heru a bez chytrého mobilu nejdeme ani vynést koš s odpadky. A to už vůbec nemluvím o kampani proslulé jako Covid-19. Ale co si budeme povídat, že? Ani dříve to nebylo jiné. Například za Husákovy normalizace téměř každý pokus o originalitu v oblékání končil džínovou uniformitou.

 Stát se o nás stará od kolébky do hrobu. Jako maminka o svého mamánka. Proto nerad vidí, jestliže si o něčem rozhodujeme sami. Aby se nám, probůh, něco nestalo!  Pro nás jen to nejlepší! A kousek po kousku nám svobodu volby, pohybu, projevu, názoru, shromažďovací a svobodu vůbec ubírá. Všímáte si? Vadí vám to? Jste v pohodě? Půjdete k volbám?

 Čulibrk ví, že každá ovce je ve stádu vlastně celkem spokojená.