Aktivista. Dnes označení pro otravného rejpala, který není spokojen s ničím, co pochází od státních orgánů. Člověka, který chce změnu. Je si vědomý vlastních práv a využívá je k prosazení svých záměrů.
Přání je touha po změně. Doufání, že se něco stane tak, jak očekáváme, že by mělo. Ti z nás, kteří nevěří na osud, se věci příští snaží ovlivnit tím způsobem, aby výsledek nebyl čímsi spadlým z nebe, ale zásluhou cílené snahy.
Jsou lidé, jejichž přáním je pouze to, aby jim druzí dali pokoj. Další mají plány nejvýš do druhého dne. Jiní touží uspokojit jen základní životní potřeby a mnozí našli smysl v iluzivních světech drog. Jde vesměs o ztracené zoufalce, kteří nevědí co se životem. My ostatní se domníváme, že víme, oč nám běží a co chceme.
V osobní rovině se člověk musí snažit bez ohledu na režim podřídit celou svou píli kýženému cíli. Jinak žije v sebeklamu. Pan Hrozinka by mohl být úspěšným fotbalistou, kdyby si nevzal paní Hrozinkovou. Říká. Už zapomněl, že ta mohla být paní Gottovou, kdyby ho nepotkala. Neboli viník se najde snadno, když je slabá vůle a nejasno v prioritách. Většina lidí by chtěla být raději bohatá, než chudá, a raději zdravá, než nemocná. Přesto je spousta z nich finančně negramotná, zadlužená, v exekuci a v zaměstnaneckém poměru, nakupuje ve slevách nekvalitní potraviny, nesportuje, kouří, chlastá alkohol, nalévá se kávou… Mám přiznat, že jsem jim i já trochu podobný?
Člověk coby společenský tvor by se měl zajímat o to, aby společnost fungovala podle jeho představ a přání. Což je nemožné, pokud se o to snaží i kdokoli další. Aby to nebylo až tolik nepřijatelné, o to se snaží politika. My, občané, volíme a poté se podvolujeme rozhodnutí svých zastupitelů. A opět opakuji, že někteří z nás nevěří na osud a manu z nebe spadlou. Podepisují petice, chodí na demonstrace, vznášejí dotazy, vyhledávají své poslance, zakládají občanské iniciativy a tak dále. Jsou zkrátka otravní jak vši v kožichu a znepříjemňují rozvážné a klidné vládnutí. Stěžují si zvolení vyvolení. Ano, jsou náchylní ke zneužití, ovlivnitelní, mnohdy dělají zbytečný humbuk, mnozí lidé je nechápou, odsuzují. Aktivisté. Častá nálepka pro naivní křiklouny. Ale také pro lidi, kterým není vše jedno. Lze si vybrat podle vkusu, inteligence a politických preferencí.
Čulibrk soudí, že matkou myšlenky bývá ten, kdo ji donosí, uvede do života.
-------------------------------------------------------------------
Dodatek dvanáctý – Trocha optimismu
Jsem spíše opatrný skeptik, ale v posledních dnech mi některé zprávy a vůbec vývoj událostí daly alespoň nějakou naději, že by se budoucnost nemusela ubírat nejhoršími cestami.
Samozřejmě, mluvím o dezinformační kampani nazvané Covid-19. A mám na mysli především to, že v USA a Německu se již zvolna zahajují soudní procesy s jejími organizátory a hlavními aktéry. A jejich přisluhovači zde se i častěji dopouštějí kopanců, že i méně chápavým lidem musí být jasné, že si z nich panstvo dělá dobrý den. Což je z mé strany jen nadsázka a nemístné zlehčování situace. Svědkové Covidovi zůstávají dále poznáním nedotčeni, protože skutečnost a víra spolu souvisejí málo, pokud vůbec. Prostý lid je nadšen takzvaným rozvolňováním a nechápe, že ačkoli mu smyčku povolili, stále ji má na krku.
Ale chci si zahrát na bezuzdného optimistu a předložit sice nepravděpodobný, leč nejlepší scénář. Tak jakže by se věci mohly vyvinout?
V již zmíněném zahraničí jsou na základě emailové korespondence vydávány zatykače. Soudci postupně získávají další důkazy o organizovaném spiknutí a korupci. Je prokázána účelovost vyhlášení epidemie ze strany WHO a nátlak či vydírání odpovědných osob v jednotlivých státech. Obvinění je rozšířeno o genocidu, šíření poplašných zpráv a omezování lidských práv. Podobné soudy probíhají na úrovni jednotlivých států. V České republice to jde zpočátku pomaleji, dezinformační média zde mají velký vliv, ale ledacos běžným občanům napovídá rychlost, s níž mizejí hlavní figurky této aféry. Tedy všichni ministři zdravotnictví, premiér odstupuje (což je do té doby nepředstavitelné), abdikuje prezident (také jako z povídky sci-fi). Někteří nestačí emigrovat a chystá se veliký hromadný soud. Těch bude ale několik. Omlouvají se televizní a rozhlasoví hlasatelé, zdravotní personál, policisté a řidiči MHD. Člověk si mimoděk vzpomene na poválečnou obhajobu dozorců v koncentračních táborech. Vracejí se pokuty udělené za nedodržování zvrácených nařízení a o odškodnění se hlásí i pozůstalí po obětech očkování. Prozatímní vláda obnovy sčítá škody. Úmrtnost v době kovidu se zvýšila o několik tisíc lidí. Šlo ovšem o důsledek kombinace několika faktorů. Přidušování se rouškami a respirátory, oslabování imunity například v důsledku omezování sociálních kontaktů, psychická nevyrovnanost a podrážděnost až stres z tendenčních informací v televizi atd. Oběti vakcinace se počítají zvlášť. Do budoucna až pětina z oočkovaných bude mít poruchy krvetvorby, potíže s klouby a psychické poruchy. Všichni ztratili naději na delší dožití, nemohou cestovat letadlem a jsou náchylnější na respirační onemocnění. Vzniká zvláštní fond na podporu dětí postižených distančním vzděláváním. Financují ho především rodiče, kteří své děti nutili k nošení obličejových dusítek a mají tudíž špatné svědomí…
…Což je až příliš ideální. Skeptik jako já si spíše řekne, že tomu nelze věřit. Nicméně ačkoli je to nepravděpodobné, i pohádky mají právo na existenci.
Lidstvo je schopno degenerovat velmi rychle.
Slituj se Bůh nad pouští!
